5.Výuka Zvířata co žijí v lese


Podle myslivců se dělí na srstnatou a pernatou.Srstnatá jsou ta co mají srst a pernatá je ta co má peří(ptáci).Myslivci obhospodařují (to znamená že v zimě zvěř přikrmují,dbají aby nedošlo k úhynu zvěře nějakou infekci či jinak)určité úseky lesů a luk i polí kterým říkají honitby.Žije v nich asi 120 druhů zvěře.Občané kteří jdou do lesa a to na sběr lesních plodin čí procházku by se měli vyvarovat zbytečných hlasitých projevů,nadbytečného pobíhání nebo rozdělávání ohňů aby neplašili zvířata a nepoškozovaly lesní rostliny.Berte to tak že les je domov zvířat a taky by se Vám nelíbilo kdyby u Vás doma někdo nevhodně choval.Tady je popis několika zvířátek kteří žijí u nás v lesích,lukách a polích.

Duhy lesní zvěře

JELEN EVROPSKÝ
Má parohy váží až 8kg které každý rok obnovuje.Zbarvení červenohnědý v zimě tmavší.Průměr výška 150cm,délka 200cm,váha až 250kg.Žije v tlupách staří jelení kromě říje odděleně.O vedoucí postavení v tlupě svádí jeleni mezi sebou boje.Samici od jelena říkáme laň.Živí se trávou,plody,větévkami dřevin,na polích nebo v sadech zemědělskými produkty.Samci jelena mají na hlavě parohy. Počet výsad na paroží neodpovídá věku. Parohy shazuje v březnu a dozrávají mu v srpnu. cenná zvěř lovená pro trofeje.Jelení zvěř žije ve stádech. Jeden typ stáda tvoří laně, mladí jeleni a koloušci (mláďata), druhý typ starší jeleni. Staří jeleni žijí většinou samotářsky.Laně jsou březí 33 až 34 týdny a v květnu až červnu příštího roku se rodí 1 až 2 mláďata - kolouši - s rezavohnědou srstí pokrytou bílými skrvnkami. laň je kojí 3 až 4 měsíce.Obývájí rozsáhlé území zahrnující velkou část Evropy, Asie i Severní Ameriky.

PRASE DIVOKÉ

Má srst v létě šedou,v zimě až černou,selata jsou podélně světle páskovaná. Délka je asi 120cm,výška asi 90cm.Váha až 20kg.Samec (kňour) má dlouhé špičáky(zbraně). Samici se říká bachyně a když má mladé je nebezpečná.Je to všežravec,žere kořínky plody, hlízy,drobné živočichy.Má velké pole působnosti.Pro divočáka je typický dlouhý rypák, kterým rozrývá zem a hledá tam potravu. Ocas je krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou. Dospělá zvířata mohou vážit i 200 Kg.Přes den se divoké prase ukrývá v hustém houští nebo v rákosí u rybníku, aktivní je teprve navečer. Jeho vášní je válení se v bahnitých tůních. Po takovéto koupeli ho můžeme vidět obalené vrstvou bláta, které po zaschnutí tvoří krunýř. Po důkladné koupeli se vydá pro něco k snětku, například pro kořínky, různé plody a semena. Velmi oblíbenou pochoutkou je kukuřice a další zemědělské plodiny. Prase divoké lze považovat za velmi chytré a učenlivé zvíře.Páření probíhá v podzimních a zimních měsících listopad, prosinec. Bachyně po 15 - 16 týdnech zhruba v březnu porodí 2-6 selat. Tato ve volné přírodě atypicky zbarvená mláďata dospívají v jednom roce života. Prase divoké se dožívá 11 - 12 let.



ZAJÍC POLNÍ

Zbarvení srsti je žlutošedé až hnědošedé.Délka je asi 50cm a váží 2-6kg.Zadní končetiny jsou výrazně delší než přední,má dlouhé uši s černými špičkami.Hlavní potravou je tráva,hlízy,kůra dřevin,jetel,vojtěška,mrkev,řepa.Žije samotářsky a obsáhne oblast asi 3km v průměru.Zajíc je nejdůležitějším myslivecký chovaným druhem.Žije na polích všech druhů, na loukách, ve světlých lesích a nezřídka se objevuje v okrajových částech vesnic a měst. Vyhýbá se hlubokým souvislým lesům a vysokým horám. Je to zvíře převážně noční. Zastihneme ho sice často i ve dne, vychází však na pastvu hlavně za soumraku. Přes den odpočívá v mělkém dolíku, známém zaječímu pelechu. Zajíc má bystré smysly, především sluch, zrak a čich. Před nepřáteli se zachraňuje rychlým útěkem. Dokáže běžet rychlostí až 70 km za hodinu.V době páření běhá za jedinou samicí obyčejně několik samců, podupávají, dorážejí na sebe a častují se silnými kopanci, až konečně jeden z nich ovládne pole a samici získá.



VEVERKA OBECNÁ

Je to hlodavec.Pohybuje se převážně na stromech,je neobyčejně rychlá.Vyskytuje se v lesích, ale i parcích, nížinách i na horách. Na stromech si staví kulovité hnízdo z větviček, mechu, listů a chlupů, ale usídlí se často také v stromové dutině. Veverky se živý semeny, bobulemi, oříšky, výhonky, houbami…, ale někdy sežerou také hmyz nebo ptačí vejce či mládě. Na podzim si často dělají zásoby. Zimu veverka nepřespává.Zbarvení srsti bývá různé, od rezavé, přes šedou až černou. Spodní část těla je bílá. Barva srsti má určitou souvislost s tím, kde veverka žije. Rezavých veverek je více v nižších oblastech a těch tmavých na horách. Nepřehlédnutelný je její dlouhý chlupatý ocas, který používá i jako kormidlo při skákání z větve na větev. Ocas bývá stejně dlouhý jako tělo samotné. Na zimu veverkám narůstají na ušních boltcích štětičky. Známé třeba u rysa.Veverky žijí obvykle v párech. Samice vrhá v hnízdu dvakrát až pětkrát ročně od ledna do srpna po 3 až 7 mláďatech. Ta se rodí slepá prohlédnou po 4 týdnech. Březost trvá 36 až 40 dní a mláďata jsou kojena 4 až 6 týdnů. Osamostatňují se ve věku okolo 2 měsíců. Pohlavně dospívají ve druhém roce života. Mohou se dožít až 7 let.Veverka vydává při vyrušení ostré prskavé nebo mlaskavé zvuky. Veverka obecná je celoročně chráněna jako ohrožený druh zvířat ČR.

LIŠKA OBECNÁ


Tato krásná šelma má horní stranu svého těla pokrytu rezavými chlupy, spodní část tlamy, hrdlo, břicho a vnitřní část nohou je bílá,charakteristický je její dlouhý huňatý ocas.Vyskytuje se po celé Evropě, severní Africe i v Asii. Ráda se pohybuje v lese, parcích a křovinných úborech.Liška je aktivní večer a v noci, kdy loví obratlovce do velikosti husy a zajíce, především však ty malé - hlodavce. Mimo to si pochutná i na lesních plodech. V době, kdy má liška mláďata se její plachá a opatrná povaha mění v odvážnější. V tomto období dokáže napadnou i psa, který se objeví v blízkosti její nory. Lišky žiji v naprosté většině případů samotářsky. Jediné období, kdy se lišky sblíží je období páření. Samec však záhy od své družky odchází a o mláďata se stará matka. Tento lstivý a loupeživý tvor díky vynikajícímu sluchu zraku i čichu snadno uteče našim očím, takže ho jen málokdy zahlédneme.Liška je také výtečný lovec. Málokdy se stane, že ji vyhlídnutá kořist uteče. Ráda si smlsne na koroptvičce, zajíci či malých hlodavcích. Nepohrdne ani lesními plody. Neobyčejnou drzost těchto zvířat znají především obyvatelé vesnických stavení, kterým lišky za týden vylovily jejich malý domácí chov drůbeže.Liška i se svými mláďaty bydlí v norách pod zemí, nebo v dutém stromě. Nezřídka je liška tak drzá a uzme část důmyslně postaveného, až několika patrového, brlhohu jezevcovi.
 

JEZEVEC LESNÍ

Srst má šeděžlutou,břicho a končetiny černé.Na bílé hlavě má dva černé pruhy které se táhnou k uším.Délka je asi 60cm a váži 10-20kg.Živí se drobnými živočichy,plazy, obojživelníky,ptáky,lesními plody.Zimu přespává v noře.Jezevec lesní obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) i od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, 

Irán, Tibet a jižní Čínu na jihu. S oblibou vyhledává lesy prostoupené poli a lukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy. 
Jezevec vede noční způsob života, ale rád se v klidu též sluní. Na skrytých místech si vyhrabává velmi složité a propletené chodby, které vedou až 5 m hluboko a jsou dlouhé kolem 10 m. Na nejvzdálenějším konci má prostorný brloh, v němž samice vrhá mláďata. V brlohu udržuje jezevec úzkostlivou čistotu.
 
Vystýlá jej mechem a kapradím, které dopravuje do nory pozpátku, "nacpané" pod břichem. Jezevec si svůj trus ukládá do jamky několik kroků (ale také až do vzdálenosti 100 m) od nory. Tento "záchod" nezahrnuje, ale vyměňuje ho za jiný, je-li tento již plný.Často se do obydlené jezevčí nory nastěhuje liška, ale čistotného původního nájemníka po čase vypudí svou nepořádností. 
Jezevec není vybíravý strávník. Z našich šelem má nejméně přizpůsobený chrup k chytání a požírání masité kořisti. Zvláště stoličky mají široké korunky, které prozrazují, že chrup je uzpůsoben převážně rostlinné potravě i když živočišné se nevyhýbá. Za potravou vychází až v noci a vyhledává ji jemným čichem. Tlapami rozhrabuje lesní půdu, drolí ztrouchnivělé pařezy, obrací kameny nebo vyhrabuje doupata drobných podzemních obratlovců. Spokojí se i s různým hmyzem, sbírá slimáky, žáby, mršiny a tuto živočišnou stravu doplňuje lesními plody, kořínky, houbami nebo hlízami. V revíru mého "strejce" pravidelně nacházím vyhrabaná hnízda lesních včel s plásty rozházenými po okolí. Je to tedy typický všežravec. Jeho lovecké území není velké, činí v průměru obvykle jen 2 km.
 


LASICE KOLČAVA


Nahoře je zbarvena hnědě,dole bíle.Délka asi 20cm,váha asi 20dkg.Za potravu jsou ji hraboši,myši.Kořist usmrtí prudkým zakousnutím do vazu.Zaútočí i na mladou zvěř.Lasice kolčava žije v Evropě, v severní Africe a ve větší části Asie. U nás se vyskytuje všude tam, kde žijí myši a hraboši. Zdržuje se v křovinách mezi poli, na pokrajích lesů a poblíž stavení, v dutinách a skrýších, které si sama nevyhrabává. Ráda obsazuje hraboší nory. 

Způsobem života a zejména způsobem obživy se kolčava hodně podobá svému příbuznému hranostaji. Její štíhlé a hadovité protáhlé tělo na krátkých nožkách snadno vklouzne do každé myší nebo hraboší nory, a co jednou svým silným chrupem uchopí, to už nepustí.Její potravou jsou myši a hraboši, méně hmyz, obojživelníci a ptáci, výjimečně k nevůli myslivců i zajíc či bažanty.
U kolčavy se březost uvádí v délce pěti týdnů a během roku pouze jeden vrh. Záleží samozřejmě na početnosti hrabošů a myší, kteří ovlivňují populační dynamiku lasic. Počet mláďat se pak pohybuje od 3-4 až po 12 i 13 při přemnožení hrabošů.



JEŽEK VÝCHODNÍ


Ježek žije podobným způsobem života jako třeba medvěd. Čili na jaře a v létě hýří aktivitou a na podzim a zimu se uklidí někam do pelíšku. Přes toto období spánku se jeho tělesná teplota pohybuje kolem 5oC. Jakmile však začne na jaře hřát sluníčko,jeho tělesná teplota se zvýší až na 35-37oC a ježci se pomalu probouzejí k životu. Z pelíšku ježky nevytáhne ani tak sluníčko jako takové, ale teplo, které vydává. Ježek je totiž spíše noční zvíře. Nebezpečná jsou pro ježky náhlá předjarní oteplování kolem 15oC. Tato teplota ježky totiž probudí a ty pak spotřebují větší množství tukových zásob, které jim na jaře budou chybět. 

Poměrně štíhlou postavu si ježci udržují až do podzimu, kdy si začínají vytvářet tukové zásoby na zimu. Tyto zásoby si vytvářejí pojídáním žížal, plžů, spadaného ovoce... nejraději však mají dešťovky. Na jídelníčku se občas objeví i vajíčka. Za potravou se vydávají až několik kilometrů.Ježek východní je jedním ze dvou druhů ježků žijících na území České republiky. Dorůstá váhy až 1,2 kg a délky až 20 cm. Mnohdy se setkáváme s kříženci ježka západního, který též obývá naše Tělo je kromě čumáku a břicha celé pokryto krátkými ostny, které rostou všemi směry. Barva ostnů je různá - od bílých, přes hnědé, až po černé. Čumák je černý, bez brýlí typických pro ježka západního.




DATEL ČERNÝ

Datel černý – zároveň největší zástupce datla v Evropě. Přestože se to nemusí na první pohled, který navíc často míří neznámo do korun stromů, zdát, datel je velký, měří téměř půl metru, rozpětí křídel je až 70 cm. Už podle jména je jasné, že se jedná o černého opeřence, na temeni hlavy ale mají samečci typickou červenou čepičku. Datel je šplhavec. Má speciálně upravené prsty, dva zahnuté dopředu a dva dozadu.Datlův zobák slouží jako jakési dláto, které ze stromu vysekává kořist – většinou dřevokazné brouky a jejich larvy, které hlodají pod kůrou nebo přímo ve dřevě – odtud potom pramení označení lékař stromů. Datel poklepe na dřevo, zjistí, kde se potrava ukrývá a pomocí zobáku a dlouhého jazyku ji potom ze stromu doslova vydoluje. V zimě datel požírá hlavně mravence, které vyhání z mravenišť, je schopný ze zimních úkrytů „vyšťourat“ i včely.Zvučné, melodické a daleko slyšitelné volání datla černého můžeme slyšet nejen v Boubínském pralese, ale i v pražské Stromovce či Královské oboře. Právě výrazné hlasové projevy nás na přítomnost datla černého v lese nejspíše upozorní. Je to totiž pták velice plachý a opatrný. Najdeme ho všude tam, kde se nalézají alespoň trochu větší komplexy lesů, pokud možno se zastoupením starších lesních porostů, ve kterých hnízdí.

Hlasové projevy datla černého jsou velice pestré. Nápadný je hlas, kterým se datli černí ozývají po celý rok a který vydávají při odletu z kmene stromů. Tento hlas můžeme přepsat jako hlasité kri-kri-kri-kri.
Datli hnízdí v dutinách, které si vytesají v kmenech stromů. Častěji si vybírají měkké dřevo, ale silnému zobáku neodolá ani dub nebo buk. Námluvy začínají už v únoru, neboť nejméně 4 týdny trvá, než je hnízdo hotové. Dutina je velmi prostorná, vysoká až 50 cm, v nejširším místě může mít i 20 cm. Na snesených vejcích sedí samice střídavě se samečkem jen 12–14 dnů, pak se vylíhnou mláďata, obvykle 4 nebo 5. Oba rodiče je ještě měsíc krmí a teprve pak opustí hnízdní dutinu.



Medvědí mláďata


Medvídci se rodí neosrstění, slepí, bezzubí a váží sotva půl kila a tak jsou plně odkázáni na pomoc matky. Ta na ně ovšem moc ohledu nebere a dál spí. Medvídci se tak přisají k mléčné bradavce a takhle si v kožichu mámy užívají zimu.
 
Když vyrostou při každém pohybu vydávájí zvuky podobné stěňatům - mručení a štěkání. Občas jsou tak hlasití že medvědí noru odhalíte jen podle křiku medvíďat. Teprve když se počasí umoudří, vystrčí malí drobečci čumáčky z brlohu. Po 4 měsících ustavičné péče už běhají s matkou po venku a pojídají tuhou potravu, kterou z větší části tvoří rostliny, lesní plody a ovoce. Další nezbytnou složkou je hmyz a pak to co vyrábí - med. Maso tvoří asi jen čtvrtinu jídelníčku mevědů, ale takový zdatný lovec zvládne ulovit i bizona nebo jelena. Aby ne, mají ohromné tesáky a až 15 cm dlouhé drápy.Mladí méďové mají typickou světlou svrnu pod krkem - čím víc stárnou tím víc skvrna mizí. S matkou se drží 2 - 4 roky a za tu dobu se od ní pilně učí všechny dovednosti potřebné k přežití. Když vyrostou stanou se z nich samotáři. V přírodě žijí až 25 let, ale v zajetí můžou dosáhnout věku až 2x vyššího.
 

Domácí úkoly
Vypracování úkolů používejte vlasní slova neberu okopírovaný text z internetu a také neberu krátké odovědi nic neříkající odpovědi.

1. Napište co znamená červená kniha ohrožených zvířat a vyber 10 zvířat která jsou zapsáni v knize?
2.Popiš co uděláš pokud v lese najdeš zraněné zvíře a napiš jaký druh zvířete to je a jaké má zranění?
3.Je zima a zvířata mají nedostatek potravy napiš jak jim pomoci napiš kokrétní druh zvěře potravu a kde pokud i ty sám jsim pomohl?
4. Mláďata jsou vždy krásná a milá ale bývají hodně i v nebezpečí napiš čím je příroda vybavila aby byli chráněni a napiš i druh zvěře.
5.ZOO jistě je každý zná vypište 15 druhů zvířat s krátkým výpiskem o charakteristice onoho druhu zvířete.